Štítky

,

Neteř mi půjčila knihu Torey L. Hayden – Spratek, Příběh dítěte, které nikdo nemiloval. Bylo to zajímavé čtení o přímo „zázračném“ uzdravení.

Z 6leté holčičky, která se chovala jako zvířátko,všichni ji měli za retardovanou, se vyklubala nadaná, skoro geniální bytost a to během pouhých 6 měsíců. A to díky péči a lásce učitelky Torey. V té době došlo i ke zneužití, takže si říkám, je to vůbec možné? Za tak krátkou dobu zanedbané a psychicky týrané dítě přiblížit k normě? Vlastně nad normu, protože v dalším roce Sheila přeskočila ročník a postoupila do 3. třídy normální školy.  Ale asi ano, autorka je dětská psycholožka a speciální pedagožka.  Ale bude to jen jeden případ z mnoha…

Krásně se to čte, ale já znám z vlastní zkušenosti, že někdy ani láska, odborná pomoc ani denodenní péče to časné narušení, hrubé zanedbání dítěte, chybějící matčinu lásku v prvních letech, nevyléčí…

Zajímavé bylo pro mě bylo čtení, jak to jinde ve školství chodí, jak je to se speciálními třídami. Ani v Americe nejsou speciální třídy běžné. Snaží se děti co nejvíce integrovat, protože speciální třídy s malým počtem dětí, s učitelem, který musí mít speciální vzdělání, vyšší než v normální škole, jsou prostě dražší… Líbí se mi tam přestupnost, že dítě začne ve speciálce a daří-li se mu, pak je přesunuto do normální třídy. To není u nás moc reálné, i když nemožné to asi taky není, při složení vyrovnávacích zkoušek.

Advertisements